Divočina
Parta srandovních zvířat ze zoo v New Yorku se vydává do divočiny, aby tam zachránila malé lvíče. Nehorázná vykrádačka konkurenčních animovaných filmů, která měla jít rovnou na video.
Když začal vyrábět Pixar své animované velehity, většina filmových studií si řekla, že to musí zkusit také. Každý počítačový animák, který šel do kin, vydělával desítky milionů a producenti si nejspíš mysleli, že bohatě stačí, aby byl film udělaný na počítači a on už nějaké ty diváky přitáhne. Trvalo jim to sice dva roky od největšího boomu, ale teď se to různými CGI filmy v kinech jen hemží (v roce 2006 půjde do kina 8 takových filmů). Tou špatnou zprávou ale je, že kvalita těchto filmů celkem strašidelně klesá. Madagaskar měl ještě pár dobrých momentů, dokonce i ta Doba ledová 2 měla alespoň tu veverku. Jenže pak vznikli ještě Strašpytlík nebo Roboti, kteří neměli prakticky nic. Ale ačkoliv jejich kvalita nestála za moc, dokázali vydělat více než 100 milionů dolarů.
Dokonce i naprosto tragická Karcoolka vydělala celosvětově téměř 70 milionů dolarů (stála 15 milionů). Možná se ale blýská na lepší časy. Holubí Valiant sice vydělal dvojnásobek svého rozpočtu, ale počítalo se s mnohem větších úspěchem. A teď přichází Divočina, která se ještě nedokázala ani zaplatit. Snad si studia konečně uvědomí, že diváci nechodí jen na něco, co je barevné, chlupaté a hýbe se to. Že animované filmy musí mít zajímavý a poutavý příběh, dobré postavy. Divočina tohle všechno samozřejmě ani trochu nesplňuje.

Divočina vykrádá, kde se dá. Dokonce i její základní příběh kopíruje Madagaskar, základní vztahy Hledá se Nemo a postavy tíží dilemata vybrakovaná ze Strašpytlíka. Hlavními dvěma postavami je lev Samson a jeho syn, Ryan. Oba žijí v newyorské Zoo a mají se tam celkem dobře. Třikrát denně dostávají najíst, nikoho nemusí lovit a vůbec si užívají pohodlí a luxusu. Jediný problém je, že Ryan v 11 letech ještě neumí pořádně zařvat. Po lvovsku. Ryan si myslí, že by se to naučil pouze v tom případě, kdyby byl v opravdové divočině. Jeho otec Samson mu často a rád vypráví zážitky z džungle, kde vyrůstal a básní mu o tom, jak hravě přemohl obrovské příšery, které v těchto končinách existují. Syn je prostě neustále ve stínu svého otce, který je teď se životem v zoo velice spokojený a nehodlá na tom nic měnit.
Což se ale velmi brzy změní. Ryan se totiž víceméně nedopatřením dostane do kontejneru, který ho odveze kamsi do Afriky. Samson tedy vezme své přátele a vydává se svého syna zachránit. A současně si i k němu najít cestu zpět. Společně s ním vyráží za dobrodružstvím plejáda různých postaviček, aby byl film mnohem zábavnější. Je tu hyperaktivní veverka Benny, která se zamilovala do žirafy Bridget. Pak je tu také anakonda Larry, která neustále cestuje omotaná na krku žirafy a zejména depresivní koala Nigel, kterou štve popularita získaná díky plyšové podobě své osoby, jež se v zoo úspěšně prodává.

Když šli v roce 1998 do kin bok po boku Mravenec Z a Život brouka, také u nich šlo najít řadu podobností. Oba se ale vydali svou vlastní cestou a zůstali originální. Divočina si půjčuje všechny věci, které fungovaly jinde a dokonale je zabíjí. Hlavním tématem filmu je, že si Samson musí najít cestu ke svému synovi, který se cítí být svým dominantním tatínkem zastíněn. Nepřipomíná vám to snad Strašpytlíka? Otec se musí vydat na dalekou cestu, aby svého syna zachránil. Nepřipomíná vám to snad Hledá se Nemo? Je tu parta zvířat, která žije celý svůj život v zoologické zahradě a najednou se ocitá v divočině a neví, co si počít. Nepřipomíná vám to snad Madagaskar? Jenže i když tvůrci vykradli, co se dá, stejně se jim nedaří slepit z toho řádně poutavý příběh a postavy nastínit tak, aby nás zajímaly.

Cesta do divočiny je krátká, v džungli se vlastně nic pořádného nestane a společné usmíření otce a syna je přinejmenším velmi nezáživné. Tempo děje neuvěřitelně zdržují upovídané scény, ve kterých si otec a syn zdlouhavě a prvoplánově vyříkávají vzájemné vztahy, hlavními záporáky jsou pakoně vykradení ze Lvího krále, jejichž hlavní bizarní motivací je stanou na prvním místě potravinového řetězce. I zbytek postav je neuvěřitelně plytký a například anakonda a žirafa jsou dvě snad nejzbytečnější postavy v animovaném filmu vůbec. Pouze chodí za hlavními hrdiny, nejsou ani vtipní a ani příliš nezasahují do dějové linie. Je to takové křoví, že se skoro zdá, jako by je tvůrci doanimovali později a zasadili do pozadí, protože potřebovali víc postav.
Bohužel, slabé postavy a příběh nezachraňuje ani vtip. Veškerá legrace sestává z toho, že někdo někam spadne nebo se udeří do hlavy. Chápu, že takovéhle vtipy rozesmějí malé děti, ale pevně věřím, že dítěti, kterému je víc než šest let, to stačit nebude. Všechno co se dá zahraňuje alespoň koala Nigel, která si po celou dobu udržuje jistý standard vtipnosti a například scéna, ve které je poblouzněná ze sluníčka, je tak dobrá, že z celého filmu neuvěřitelně vyčnívá a pokud si něco budete z filmu pamatovat, je to právě tohle.

Ani animace není nijak výjimečná. Postavy sice mají docela realistické chlupy, které se ve větru realisticky vlní, ale všichni vypadají jako plyšoví panáčci, kteří navíc ani nijak dobře nezapadají do okolního prostředí. Některá zvířátka jsou dokonce tak nepovedená, že vypadají až strašidelně. Teď mluvím o holubech, kteří se zdají, jako by měli nějakou nemoc. Jsou vypelichaní, podivně tvarovaní a na kuželkových hlavičkách koulí hororově šílenýma očima. V době, kdy zemí vládne ptačí chřipka, je to docela povedený nechtěný vtip.
K nám do kin půjde film s českým dabingem, který jsem bohužel neměla možnost slyšet. Když už ale budete chtít Divočinu vidět, vřele doporučím DVD a pustit si originální zvuk. Samsona namluvil drsňáckým tónem Keifer Sutherland, veverku Jim Belushi a zejména koala Nigel zní v podání britského komika-tranvestity Eddie Izzarda naprosto famózně.